Představení publikace orální historie- MLUVTE S NÁMI

Publikace orální historie žáků ZŠ Benešova Třebíč

1914-1918

            Základní škola Benešova v Třebíči se po několika letech vrací k modelu, ve kterém vydala v posledním desetiletí tři malé sešity podobné tomu, který právě představuje. Nevelké školní nakladatelství BENE v edici Mluvte s námi, to je mimochodem jedna z metod výuky dějepisu na naší škole, kdy se formou orální historie snažíme přimět žáky k vyhledávání historických informací z regionu, ale hlavně z rodinného prostředí. Orální historie je založena na vyprávění pamětníků a ne vždy musí být sdělené příběhy úplně pravdivé a podložené historickými fakty. Jedná se mnohdy o rodinné legendy a skazky.

            Po publikacích s názvy 1968, 1989, 4:3 a 2:0, přicházíme s novým titulem. Je jiný. Rozhodli jsme se vrátit mnohem dál. První dvě mají ve svém názvu rok, je to jasné. Třetí se jmenuje po památných výsledcích hokejových klání mezi Československem a Sovětským svazem, v ní pamětníci vzpomínali, proč právě tito soupeři a jejich utkání mají pro nás dosud vyjímečný náboj.

            Za těch deset let se situace věřte nevěřte dramaticky změnila. V dnešní smartphonové době je čím dál těžší mladé lidi nasměrovat či přinutit k mluvené komunikaci se svým okolím a hlavně s rodinou. Pokud jsme v minulosti vybídli dobrovolníky, aby sepsali kousek rodinné historie, vždy se našlo pár nadšenců, kteří pátrali mezi svými blízkými. Dnes jsem musel direktivně ve dvou osmých třídách zadat povinný / i když to dělám nerad… / úkol: „Ptej se rodičů, babiček, dědečků, známých a zapiš jejich vyprávění“. Sám jsem byl překvapen. Na mnoha místech jsem musel text poopravit, aby byl srozumitelný, čímž se omlouvám těm autorům či vypravěčům za drobné nepřesnosti. Některé fotografie v tisku jsou méně kvalitní, ale jejich hodnota je v rodinách nenahraditelná.

            Tato knížka se vrací přímo o sto let zpět. Připomínáme si konec první světové války a vznik Československé republiky. Z paměti rodičů, babiček, dědečků pomalu mizí vzpomínky na to, co oni sami slyšeli od svých prarodičů. Na půdě, v krabici pod postelí, v rodinném albu ve skříni leží zapomenuté dokumenty, dopisy, fotografie. Kdo jsou ti lidé? Když se nezeptáš nyní, až budeš mít své vlastní děti, nebudeš se mít koho zeptat. V téměř každé vsi je pomník těm, kteří se z té hrůzy nevrátili. Většina hrdinů našeho sešitu měla větší štěstí. Možná na počátku byl příběh i mého dědečka Josefa, který měl v kolenní čéšce důlek po zranění kulkou, který si i po padesáti letech pamatuji a cítím tu jizvu na svých prstech, když jsem ji hladil. Jako sotva školní kluk jsem se ptal málo…

                        Mluvte s námi. Edice nakladatelství BENE Základní školy Benešova v Třebíči. Mluvte s námi. Jedna z metod výuky prostřednictvím orální historie na naší škole. Mluvte s námi, to jsou dva pohledy, každý z jiné strany. Z jedné sedí nad počítačem či leží s podobným, třeba i dotykovým zařízením mladý člověk a nemluví s nikým /i když komunikuje/. Na druhé sedí třebas v křesle, starší člověk a dívá se na televizi, či dlouhým pohledem z okna. Mluvte s námi je cesta k pochopení plynutí času, k pochopení štěstí, k pochopení smyslu života.                                                                      

Pavel Mikoláš